Nevyvolení jako výzva občanům

Kdysi jsem v Reflexu četl reportáž nějaké studentky, nebo koho, o jejím pobytu v Irsku. Z celé reportáže si pamatuju jedinou věc, ovšem zcela zásadní; bylo to srovnání povah českého a irského lidu. Znělo následovně: zatímco my češi fňukáme nad tím, co všechno jsme museli protrpět, irové jsou hrdí na to, co všechno přežili. Myslím, že ta věta něco dokonale vystihuje, a že to můžeme vidět všude okolo sebe. Velmi zjednodušeně by se – čistě na základě toho výroku - dalo říci: zatímco irové jsou aktivní, češi jsou pasivní. Češi si zvykli na to, čekat, kdy někdo za ně něco udělá. Čekají na to, aby s nějakou aktivitou začal nejdříve „ten druhý“ - do té doby se nebudou sami do ničeho pouštět; a jestli potom ano, to je taky nejisté.

A v tom je jádro pudla, a to i pokud jde, o iniciativu Volte nevyvolené. Její případný, byť třeba jen malý úspěch, totiž závisí plně na tom, jak konkrétně na ni zareagují běžní občané, kteří s ní souhlasí. Právě ta usazená česká pasivita neskýtá příliš velké šance, což by ovšem samozřejmě platilo i o spoustě jiných aktivit. Pokud se dostatečně aktivně nezapojí obyčejní občané, tak my sami iniciátoři to nezachráníme. Nemáme dostatek prostředků na to, abychom spustili nějakou masivní kampaň, i když na to se samozřejmě nemůžeme vymlouvat. Každý musí jít do boje s těmi prostředky, které má k dispozici. Ale stejně tak se nejde vymlouvat ani na to, že je nás málo – rozuměj nás všech, kteří jsme se do myšlenky nevyvolených aktivně zapojili. Musíme učinit co je v našich silách a i když to třeba nakonec bude boj marný, tak si minimálně můžeme říct, že jsme pro celou věc něco aktivně udělali. Ale na tyto úvahy je stále čas, do voleb zbývá přes dva měsíce a za tu dobu se se ještě může stát dost věcí.

Nevyvolení, podobně jako jiné iniciativy, týkající se třeba i zcela jiných záležitostí, můžou být zároveň takovým malinkým barometrem aktivity či pasivity (ač v tom jejich hlavní smysl samozřejmě není). I za tímto účelem spouštíme novou anketu, jejíž výsledky nás budou obzvláště zajímat. Samozřejmě, aby měla anketa smysl, je třeba vyplňovat ji pravdivě, ale o to se snad nemusíme bát. Doufáme také, že i samotné její spuštění inspiruje aspoň pár dalších jedinců, kteří se třeba dosud nezapojili, k nějaké aktivitě.

Na závěr už teď samozřejmě moc děkujeme všem, kteří iniciativu aktivně podporují a něco pro ni dělají.

Jakub Moravčík