Nevyvolení aneb partyzánská válka mediokracii
(Tato úvaha je v podstatě redakčně upravený a zkrácený mail zaslaný Richardem Pechem. Zveřejněno s jeho svolením.)
Já sám jsem na facebooku razil představu, že by se neparlamentní strany měly dočasně sloučit do jedné superstrany, založené jen za účelem volebního zisku dostatečného pro vstup do parlamentu a následné změny volebního zákona. Tato strana by se bezprostředně po volbách opět rozpustila a spojoval by je jen třeba společný poslanecký klub a cíl - změna volebního zákona, která by zprůchodnila politickou scénu. Tato představa bohužel naráží na žabomyší ambice neparlamentních lídrů. Než aby táhnuli za jeden provaz, tak budou raději viset každý sám.
Velmi se mi líbí vaše grafika, ta je pro agitaci a propagandu (opravdu to nejsou sprostá slova) velice důležitá. Vaše letáky jsou totiž skvělou municí pro politické partyzány jako jsem já. Nedokážeme porazit mediokracii v poli, je jich hodně a mají mocnou a drahou výzbroj. Místo fňukání jim ale můžeme vyhlásit guerillovou válku a nakonec ji s Boží pomocí i vyhrát. Protože Bůh je s námi. A pokud je na naší straně Bůh, hádejte, kdo je proti nám..
Máme-li uspět, musíme si přiznat že jsme malí a slabí. Že proti tunám budeme bojovat kilogramy. Naší nejmocnější zbraní jsou odeály a Vyšší prïncip mravnostní. Amatéři budou ve svém volném čase bojovat proti dobře placeným profesionálům. Budiž nám útěchou, že Titanic byl postaven dobře placenými profesionály a Noemova Archa nadšeným amatérem.
Jako inspiraci nabízím Napoleonovo tažení do Ruska, při němž Kutuzov porazil Napoleona.. Patyzánský způsob boje a zima nakonec Napoleona udolala. Musíme o tom přesvědčit hodně lidí, stejně jako Kutuzov musel uspořádat bitvu u Borodina, kterou prohrál s minimální škodou pro své vojsko, jen proto, aby husarům na kolečkových židlích z generálního štábu ukázal, proti čemu bojují. Teprve poté mu přestali kafrat do práce..
Doporučuji k přečtení Orwelův 1984, tam také hlavní hrdina pochopil, že Velkého Bratra nemůže porazit žádná organizace, ale každý sám za sebe. Internet nám dává možnost mobilizovat hodně lidí. Prostě, každý kdo chce ať vytiskne letáky a nahází je do schránek v nejbližším okolí, cestou do práce nechá jeden kousek ležet ve vlaku, další v šalině nebo i v tramvaji :-), autobuse, v čekárně lékaře, na Úřadu Práce, v kině, v hospodě, prostě kdekoliv..
Ti odvážnější mohou rozmíchat lepidlo na tapety a pár letáků vylepit po městě, požádat kamaráda, který má obchod s potravinami, aby dal leták do výlohy.
Další možnost je nalepit si letáky na svá auta, za okno svého bytu, na plot před svým domem, na nástěnku ve své kanceláři. Až budou naše letáky v každém městě, tak se uvidí ten šrumec..
Druhá možnost je sedět a fňukat.
Viribus Unitis – spojenými silami..
Richard Pech
Dodatek redakce:
Partyzánská válka je velmi trefné pojmenování toho, o čem by nevyvolení měli být. Já osobně považuji letáky za hlavní munici této války. Jistě, vyžaduje to určitý vynaložený čas, osobní nasazení, a taky pár korun z vlastní kapsy. Bohužel v tomto boji nemáme příliš na výběr. Ale myšlenka toho, nechat nějaký ten leták ležet v tramvaji, vlaku, hospodě, čekárně či kdekoliv jinde, je výborná a přiznám se, že ani mě zpočátku nenapadla. To je přesně ono, co je třeba dělat, neboť na těchto veřejných místech nezůstane leták bez povšimnutí. A také nechat jej někde takto ležet není trestný čin ani vandalství. Podobně nalepit leták, resp. plakátek, za výlohu obchodu, vlastní-li kdo nějaký nebo má známého, který by k tomu byl ochoten, je výborná myšlenka. A proto bych chtěl znovu všechny vyzvat k aktivitě v tomto směru a aktivní realizaci těchto nápadů, k tomuto partyzánskému boji. Času není nazbyt. Do zbraně!
Jakub Moravčík
