Český volební systém a malé strany

Český volební systém a malé strany

Tento článek se věnuje vztahu současného českého volebního systému vůči  malým politickým stranám. Cílem je ve stručnosti popsat, proč jsou menší politická uskupení dlouhodobě znevýhodňována oproti „velkým“ hráčům na české politické scéně. Jedná se výhradně o systém voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

 ·         Velikost volebních obvodů

Jednoznačně nejdůležitějším faktorem při hodnocení poměrnosti (proporcionality) každého volebního systému (samozřejmě kromě těch většinových) je velikost volebních obvodů. Jinými slovy – počet mandátů, které se přerozdělují jednotlivým stranám v daném obvodu je zcela zásadním ukazatelem jak moc se ten či onen volební systém chová poměrně - tedy do jaké míry reflektuje skutečné rozložení politických sil v daném regionu či volebním obvodě. O poměrném volebním systému můžeme hovořit už v případě, kdy se v jednom volebním obvodě rozdělují alespoň dva mandáty. Jaká je ale proporcionalita takového systému si každý dokáže představit – mandát tam s největší pravděpodobností získají 2 nejsilnější strany. Ostatní přijdou zkrátka. Právě zde nacházíme jednu z největších slabin (alespoň z pohledu menších stran) českého volebního systému. V karlovarském kraji se ve volbách v r.2006 rozdělovalo pouze 5 mandátů, tedy nejméně z celé ČR. Zelení zde získali 6.71% což ale na mandát v žádném případě nestačilo. Všech 5 křesel si rozebraly ODS, ČSSD a KSČM v poměru 2,2,1. V libereckém kraji, kde se přerozdělovalo 8 poslaneckých křesel získali Zelení dokonce 9,5% hlasů, ale ani tentokrát jim to nestačilo na jediné křeslo. Všechny mandáty si zde opět rozebraly výše jmenované strany, tentokrát v poměru 4,3,1. KDU-ČSL v plzeňském kraji nestačilo na mandát víc, než 5,5% a takto bychom mohli pokračovat… Výsledkem je pak obrovský nepoměr mezi počtem obdržených hlasů a počtem poslanců reprezentujících danou stranu. Kdekdo by si mohl říct: poměrný volební systém a 200 křesel, takže 7%hlasů na republikové úrovni=14 poslanců. Samozřejmě tomu tak není. Pro zjednodušení tedy malá tabulka:

Volby do PS 2006

strana	Volební zisk	Počet křesel poměrně	Reálný počet křesel
SZ	6,29%	13	6 (3%)
KDU-ČSL	7,22%	15	13(6,5%)

 

Je tedy evidentní, že obě strany získaly menší počet mandátů, než jaký by jim náležel podle čistě proporčního propočtu. Tyto mandáty samozřejmě nezmizí, ale profitují z nich naopak velké strany, které tak mají naopak více poslanců, než kolik by jim matematicky náleželo (ODS 35,4% hlasů vyneslo  40,5% mandátů, u ČSSD je tento poměr 32,3% - 37% a mírně nadreprezentována je i KSČM, která z 12,8% hlasů vytěžila 13% mandátů).

Někdo by mohl namítnout, že nějaké to procento, nebo dokonce setiny procent nehrají velkou roli a pár křesel mezi celkovými 200 se lehce ztratí. Není tomu tak. Stačí si vybavit povolební situaci a Topolánkovu vládu, která začala i skončila díky přeběhlíkům, kterým současný volební systém nahrává a zvyšuje jejich vydírací potenciál. Logicky, pokud se vláda opírá o nějakých 105 poslanců, jedinec už přestává být tak důležitý, jako při poměru 100:100. Přitom koalice ODS, KDU-ČSL a SZ získala ve volbách o zhruba 201 000 (!) hlasů více, než levicový blok ČSSD a KSČM. Pod současným systémem se ale těchto 201 tis. hlasů  neprojevilo žádným mandátem navíc…

·         Přirozený práh

S velikostí volebních obvodů bezprostředně souvisí tzv. přirozený práh. Jedná se o hranici, kterou musí strana či politické uskupení překročit, aby v konkrétním volebním obvodě získala alespoň jeden mandát. Často dochází k záměně s uzavírací kluzulí 5%, která ovšem platí celostátně. Jak bylo výše dokázáno, díky velikosti obvodů nemusí 5% zdaleka stačit na mandát a některých velkých obvodech naopak stačí k získání křesla třeba  4%. V ČR existují jak tyto velké kraje (Praha, Středočeský, Moravskoslezský), tak i „trpaslíci“ (Karlovarský, Liberecký). Zbytek krajů se pohybuje někdy mezi těmito dvěma póly. V zásadě však platí, že čím větší počet volebních krajů, tím menší počet mandátů připadá na jeden kraj a tím menší šanci ke zvolení mají malé strany.

·         Volební dělitel

Přestože volební dělitelé přicházejí na přetřes při každé debatě o volebním systému, jejich efekt souvisí také především s velikostí volebních obvodů. Současný upravený D´Hontův dělitel (1) sice lehce zvýhodňuje velké strany, tato disproporce se ale vytrácí se zvětšujícím se volebním obvodem. Destruktivní vliv na malé strany tak má zase pouze v kombinaci s malými volebními kraji.

·         Počet a charakter skrutinií (2)

Důležitou roli v tom, jaké šance dává volební systém malým stranám, hraje také počet a charakter skrutinií. Díky většímu počtu skrutinií se dá zajistit, aby systém fungoval velmi proporčně, tedy tak, jak to v ČR diktuje Ústava, a zároveň aby volič neztrácel kontakt se svým poslancem, tím že celá země je jeden volební obvod (takový systém je sice maximálně proporční  - jedním volebním obvodem by se naprosto zrušily disproporce popsané výše, ale může se tak stát že volič z Plzně těžko bude v osobním kontaktu s poslancem z Ostravy.) Tím, že se hlasy přepočítávají na různých úrovních, se toto negativum dá efektivně odstranit. Podobný systém funguje např. v Rakousku. U nás by ale samozřejmě vyžadoval změnu volebního zákona.

 ·         Uzavírací klauzule

Často se také můžeme setkat s argumentem, že 5% hranice, nutná pro vstup do Sněmovny, je pro malá politická uskupení diskriminující. Naopak zastánci klauzule argumentují přílišnou roztříštěností politického systému a tím těžším sestavováním vlád v případě, že se do sněmovny dostane větší počet stran. Těmto obavám je potřeba dát zapravdu. Těžko říci, co by s už tak dosti nízkými standardy politického chování poslanců včetně bujícího konceptu přeběhlictví udělalo zrušení této 5% klauzule. Toto číslo je navíc asi nejpoužívanějším prahem pro vstup do dolní komory v ostatních volebních systémech po světě. Pokud bychom tedy uvažovali o snížení, v úvahu podle mého názoru připadá max. snížení na 4%. V některých zemích ještě fungují zvýšené klauzule v rámci regionů. Strany, které jsou silné pouze v jednom nebo dvou regionech, tak mají šanci získat zastoupení i v případě, kdy lokálně překonají určitou hranici (např. 12%), ale v celostátním součtu by kvórum (např. 5%) nepřekonaly. Tento prvek však nalézá uplatnění především v zemích, kde existují velmi silné lokálně ukotvené menšiny (např. Španělsko)

·         Změna systému

Na volební výsledek mají nemalý vliv i další faktory jako např. finanční prostředky na kampaň apod. Protože tyto ale bezprostředně nesouvisí s volebním systémem, věnovat se jim zde nebudu.

Závěrem lze tedy říci, že u většiny odborné veřejnosti panuje shoda ohledně změny volební systému. Současný systém se totiž může pyšnit pouze minimem pozitiv. Neprodukuje ani stabilní a akceschopné vlády, ani nedává spravedlivý prostor menším stranám. Pokusy o změnu už tu ale byly. Jeden z nich se objevil za éry opoziční smlouvy a jeden vyšel z dílny bývalé trojkoalice. Druhý jmenovaný měl přitom podpořit právě poměrnost systému a tedy zastoupení malých stran. Proč se ani jeden z nich nepodařilo prosadit je zřejmé – politici si volební systém velmi dobře hlídají a obecně platí, že systém, který vás vynese do křesla, není nutné ani dobré měnit. V tomto ohledu nejsou ani budoucí vyhlídky malých politických uskupení zrovna optimistické…

 

Pavel Vagenknecht

(autor je studentem politologie)

Vysvětlivky:

(1) Volební dělitele - používají se při alokaci mandátů jednotlivým stranám. Jde v zásadě o čísla, jimiž se postupně dělí celkový počet hlasů pro stranu v daném regionu.D´Hontův dělitel představuje řadu čísel 1,2,3,4...

(2) Skrutinium= sčítání volebních hlasů. Pokud probíhá na více úrovních, umožňuje např. hlasy, které "nezískaly" žádný mandát převést na jinou úroveň, kupříkladu celostátní, kde se tyto zbytky dají sečíst a může se pomocí součtu zbytků z krajů rozdělit několik dalších mandátů.